Po té, co Kusuo vylezl z koupelny, se ho ujmula doktorka. S přesnými informacemi Kirimy ho ošetřila a ještě Kirimu pochválila za dobrou první pomoc - jako vždy.

Když už se zdálo být všechno v pořádku, někdo zaklepal na dveře. Yuji šel otevřít. Stáli tam ti lovci, kteří se podíleli na znásilnění Kusua.

"Tady není žádnej bordel!" zakřičel na ně Kirima a stoupl si před oba bratry.

"Přišli jsme se jen omluvit," řekl jeden z nich.

Kusuo se zasmál, "pojďte dál."

Všichni se na něj nechápavě podívali, ale jen Yoshio s Kirimou poznali, co je za tímhle chováním, jen co všichni vešli a zavřeli dveře, Kusuo se na jednoho z nich vrhl a začal ho vysávat.

"Co to-!" Yuji už chtěl jednat, když v tom ho Kirima zastavil.

"Nech ho. Pokud by tohle neudělal, sžíralo by ho to zaživa." Pak sám vkročil do toho masakru ke dveřím, které následně zamknul. Lovci, kteří chtěli uprchnout se na něj vyděšeně i nechápavě podívali, on se však jen ďábelsky usmál.

Když zbýval jen jeden jediný, Kirima Kusua chytl, aby na něj nemohl, "myslím, že jsem na to přišel. Vy míšenci zabíjíte, jen když máte opravdovou potřebu. Kusuo se chce jen pomstít za to, co mu udělali." Poté ho pustil a Kusuo začal vysávat poslední ze svých násilníků.

Když bylo po masakru, Yuji s Yoshiem nevěděli co říct. Proč ho to Kirima nechal vůbec udělat? Nebyl přeci lovec? měl tomu zabránit! Místo toho mu ještě utírá krev z úst a těla.

I Kusuo byl zmatený a vyděšený, zřejmě vůbec nevěděl, co dělal.

Černovlásek popadl telefon: "Chci nahlásit útok na lovce starším z míšenců, které jsem přivedl. O jeho potrestání se postarám sám, prosil bych o odnesení mrtvol a úklidu v pokoji 5001, děkuji."

Teď se na něj nechápavě dívali všichni. Když ho teď chce trestat, proč ho to nechal udělat?

Kirima bez vysvětlení popadl Kusua za ruku a odvedl ho z pokoje.

"Kam jdeme?" zeptal se.

"Do mučírny."

Kusuo nasucho polkl a poslušně šel za ním. Sám neměl rád zabíjení a jeho lidská stránka s v tomhle probouzela - cítil silný pocit viny.

Když konečně došli do mučírny, Kirima si sedl na zem a zdálo se, že nic dělat nechce.

"Ty mě nepotrestáš?"

"Není za co," pronese, "akorát mě mrzí, že jsem je neproměnil v prach, jak jsem to slíbil na začátku, nemusel bys být v tomhle maléru."

"Ale to jako lovec nesmíš," zakroutil hlavou Kusuo a sedl si za ním.

"Já vím, ale radši zabiju ty nadržený prasata než vás."

"Proč jsi mě sem vlastně dovedl, když mě nehodláš mučit?" zeptal se.

"Řekl jsem, že se o tvůj trest postarám sám, takže to se mnou musíš hrát," usmál se, " až půjdeme zpátky, musíš předstírat obrovské bolesti.... A víš co? Rozhodl jsem se, že si vezmu vlno a vezmu vás do svého domu. Je tam klid a nikdo vás nebude podezřívat. Zřejmě s námi pojede i Yuji, s Yoshiem si začali rozumět, tak se bojím, že by se s námi nudil."

"Proč..." odmlčel se, "proč toho pro nás tolik děláš? Proč mi takhle pomáháš? navíc se mnou mluvíš víc, než je obvyklé a usmíváš se... nezačali jsme náhodou špatně?"

"Hmm? to možná bude tím..." podíval se mu do očí, "... že jsem se do tebe zamiloval."

"Co..?" vydechl.

"Já vím, i pro mě je to těžko uvěřitelné, nikdy jsem se do nikoho ještě nezamiloval, ale je to bohužel tak. Jsem si vědom toho, že mě nemáš moc v lásce už kvůli tomu, že jsem zabil vaše rodiče, ale prosím, jeď s námi ke mě domů, už kvůli Yoshiovi."

"Tak... tak dobře..."

"Neboj se, já ti nic neudělám. Už nikdy nechci, aby jsi takhle trpěl..."

Za dva dny se jelo. Byla to dlouhá cesta, Kirima bydlel o další dvě města dál.

Yoshio to udělal nejlíp - celou cestu prospal. Kirima byl zaneprázdněný řízením. Yuji povídal a povídal, i když ho někdy nikdo neposlouchal, stejně pořád mluvil a Kusuo přemýšlel. Nemohl vyhnat Kirimovu tvář, když mu řekl "jsem do tebe zamilovaný", v hlavě si to promítal pořád dokolečka, až to nesnesitelné bylo.

Vysvobození bylo, když Kirima řekl, "jsme tady."

To pak stačilo dojet k jeho domečku. Kirima bydlel na vesnici. Kolem byla nádherná příroda, lesy a louky nedotčené lidmi a spousta polí s úrodou. Na některých lukách se páslo stádo krav, ovcí a příležitostně i koní. Krajina byla kopcovitá, takže rozhled byl opravdu nádherný.

"Můj dům není nijak extra velký," řekne Kirima, když jsou všichni z auta venku, "vždycky jsem tu bydlel sám, ale mám tu pokoje pro hosty, takže bychom se sem všichni vlézt měli."

Pak se vydal přes pozemek k domku, vyhrabal klíče a odemčel jim, "dlouho jsem tu nebyl, takže budeme muset asi uklízet."

Na podlaze byla opravdu velká spousta mrtvých much, všude pavučiny a prach. Jinak byl jeho domeček pěkný. Stěny měl obložené dřevem, někde měl vystavenou podkovu, dál zase ozdobné talíře, obrázky, ale i staré dýky a pistole. Ve druhém patře byly ložnice. Dva pokoje po dvou postelích. I tam byly podobné ozdoby. Celý domek působil útulným dojmem.

"Pomůžeme ti uklidit," usmál se Yoshio.

"Děkuji," usmál se Kirima.

V Kusuem to trochu hrklo, do hlavy se mu prodrala myšlenka typu: "Proč se na něj usmívá, když se dosud usmíval jen na mě?" Snažil se ji vymazat z hlavy, ale marně, proto se snažil bavit spíš s Yujim, aby neudělal nějakou hloupost. Nechtěl se na Kirimu zlobit, natož na Yoshia, který prakticky za nic nemohl.

Zanedlouho se všichni pustili do úklidu Kusuo se opravdu držel Yujiho a snažil se vyhýbat Kirimovi. Ten si toho nemohl nevšimnout, ale víc než jeho ignorace mu vadila blízkost, kterou si Yuji s Kusuem za tu chvilku vytvořili. I Yoshio z toho na první pohled nebyl nadšený. Jenže ani jednomu z nich nezbývalo nic jiného, než to všechno sledovat z povzdálí...

Čtyřem párům ruk šel úklid jak po másle a zachvíli byli hotoví. Nicméně nic se nezměnilo. Kusuo byl pořád přilepený na Yujim, ten se svou potřebou dělat pořád legraci ho žďuchal, šťouchal, skákal po nim a i když se Kirima snažil navázat nějakou konverzaci, nebylo to nic platné.

Pak to vzdal. Oznámil jim, že blízko teče pitná studánka a že půjde nabrat vodu. Věděl, že když Kusuovi vyzná svoje city, nepřijme je, ale že to bude až tak bolestivé, to netušil. Na půli cesty už stěží zadržoval slzy. Tohle bude poprvé, co pláče od smrti rodičů.

Když v tom ho někdo popadl za rameno. Vyděšeně se otočil a nemohl uvěřit svým očím - byl to Kusuo.

"Co se děje? proč brečíš?" zeptal se.

"Omlouvám se," otřel si slzy, "trochu žárlím, to je vše. Nedělej si starosti."

"Žárlíš? proč?"

"Je to lidský! když vidím, jak jste si s Yujim blízcí, nemůžu dělat nic jiného, jen tiše závidět vaši blízkost a žárlit!"

"Ty jsi žárlil na Yujiho?" pronesl překvapeně, "nemáš proč."

Kirima zmateně zamrká, Kusuo ale na nic nečeká, popadne ho za ruku a táhne zpět do domu. Pomalinku a potichu vejdou dovnitř.

"Teď běž potichu nahoru a uvidíš," řekl s úsměvem Kusuo. Kirima ho poslechl a když uviděl, co se děje zrovna na jeho posteli, nemohl uvěřit svým očím.

Yoshio ležel a nad ním byl Yuji - oba se vášnivě líbali, vlastně už byli skoro nazí.

Kirima zrudl jak rajče a rychle sešel dolů. Oba dva rychle spěchali ven.

"Jakto?" vydechl nevěřícně Kirima, "ten hajzl Yuji, říkal jsem mu, ať na Yoshia nesahá!"

"Ne," zasmál se Kusuo, "byl to Yoshio, kdo se do něj zamiloval první. Taky jsem to doteď nevěděl, ale jak jsi odešel, přišel za mnou, že už to moje vtírání stačí a řekl mi, že se mají rádi. Tak jsem řekl, že půjdu za tebou a trochu se projdeme, bylo mi jasný, že to využijou."

Kirima byl pořád jak rajče, Kusuo se nad tím musel zasmát.

"Moc se nesměj...! když jsi říkal, že se půjdem projít, mám jedno takový místo. Je to stejným směrem, jak studánka, jen druhou cestou."

Kirima Kusua vedl. Napřed šli alejí smrčků, až došli na rozcestí. Cesta nalevo vedla ke studánce a cesta napravo k tomu místu, kam ho chtěl zavést. Tak se vydali napravo. Zachvíli došli k parku, tam uviděli první lidi, byli tu se svými psy, trénovali je a hráli si s nimi. Pokračovali dál, až došli k bazénu.

"Co tady dělá bazén!?" vykřikl překvapeně Kusuo.

"Postavili jsme ho," usměje se černovlásek, "jelikož o něm neví nikdo jiný, než my, co se na stavbě podíleli, je zadarmo, takže si tu můžeme odpočinout a nechat těm dvoum trochu soukromí."

Kusuo s radostí přikývl, společně vešli na modře kachličkovanou zem a procházeli se kolem bazénů.

"Hele, tam je orel!" vykřikl černovlásek.

"He? kde?" blonďáček se tím směrem podíval, ale místo orla měl brzy modro před očima - Kirima ho žďuchl do vody. Když se vynořil, viděl, jak se směje. Tak připlaval blíž k okraji, chytl ho za nohu a stáhl ho do vody taky.

Oba se smáli. Kirima ani nevzpomínal, kdy si naposledy užil takovou legraci. Poprvé za život si uvědomil, že upíři jsou vlastně úplně normální a jeho práce lovce ho příšerně nebavila. Při těchto myšlenkách se na Kusua zadíval. I on si ho se zájmem prohlížel, o čem asi přemýšlel on?

Pak se k černovláskovi najednou nahnul a políbil ho. Byl to dlouhý polibek plný vášně a Kirima se po chvilce spokojeně přidal, oba dva se ještě objali, aby se přesvědčili, že to není jen sen nebo přelud, ale že ten druhý je opravdu skutečný.

Po polibku se pořád nepouštěli, objímali se, jako by se jeden z nich měl každou chvíli rozpustit v páru a zmizet někam daleko.

"Víš," začal Kusuo, "já jsem tě měl taky rád už pěkně dlouho, jenže jsem se bál. Ty jsi lovec a já upír, který ještě ani nemá proti lovcům šanci. To díky Yujimu a Yoshiovi jsem si uvědomil, že se nemám čeho bát. Je to opravdu úleva, říct ti všechny mé pocity."

"Opravdu to... myslíš vážně?" zeptal se černovlásek ještě pro jistotu.

"Samozřejmě, že myslím. Sice nevím, kdy přesně jsem se do tebe zamiloval, ale víš... pamatuješ na to, jak jsi mě "umýval"? když jsi to dělal ty, vůbec mi to nebylo nepříjemný, spíš naopak. To už bylo to poslední, co mi zbývalo k plnému uvědomění mých citů k tobě, takže mi opravdu můžeš věřit."

Kirima se zas začal červenat, pustil Kusua a vylezl z vody. Kusuo ho následoval a utíkal k němu. Společně šli domů, jen s tím rozdílem, že se tentokrát drželi za ruce...

Když k domku došli, museli ještě chvilku počkat... tu scénku, co viděli, už dlouho nevyženou z hlavy. Seděli na jednom schodku a mlčky seděli.

"Kusuo..." začal Kirima, "...já... já chci s tebou mít sex."

Kusuo se na něj nevěřícně podíval, "c-cožeto...?"

"Já se omlouvám... ale když jsem viděl ty dva..."

"Ty a ta tvoje přímá mluva..."

Kusuo ale nemohl říct, že když viděl svého bratra a Yujiho v akci, nic necítil. Taky to chtěl vyzkoušet...

"Je na tom něco špatnýho?"

"Iie..." Kusuo se nahnul a znovu ho políbil, tentokrát ale polibek ještě prohloubil. Objali se a pokračovali ve svém prozkoumávání jazyky. Zachvilku už měli nutkání ze sebe strhat oblečení.

"Počkej..." vydechl Kirima, "pojďme alespoň dolů, kde je krb, nemůžeme to dělat tady..."

Kusuo nesouhlasně zamručel ale vstal, přitom nepouštěl Kirimovu ruku. Šli po dalších schodech dolů, dokud nenarazili na dveře, po jejich otevření se jim naskytl pohled na vestavěný krb a pohovku před ním. Opět se spojili v polibku a Kusuo je pomalu koordinoval na onu pohovku. Oba na ni spadli jak pytel brambor, ale v líbání pokračovali. Pokračovali v tom, co načali venku, začali ze sebe strhávat veškeré oblečení, ani jeden z nich to ovšem téměř nepostřehl. Kusuo se ujal velitelské role, začal Kirimovi žužlat krk, rukama mu přitom projížděl po těle, někdy zavadil o jednu z jeho bradavek, to pak Kirima vydával roztomilé zvuky, které se Kusuovi moc líbili.

Když se dostal až do dolní poloviny těla, na nic nečekal, zmocnil se Kirimova penisu, jako by to bylo lízátko a i tak ho lízal. Napřed pouze špičkou jazyka, jemně, pak si ho vzal do pusy celý. To byly napřed pomalé pohyby nahoru a dolů, pak rychlejší a nakonec ještě rychlejší.

Kirimovi nezbývalo nic jiného, než poslušně držet a vzdychat.

"Haa~ Kusuo~!"

Blonďáček ucítil, jak se teď tvrdne jeho chlouba. Co s ním dokáže udělat pouhé vyslovení jeho jména...

"Kusuo! už stačí... já... ahh~"

Kirima se mu udělal přímo do pusy. Kusua to zezačátku překvapilo, ale pak jeho sperma v klidu spolknul a ještě se olíznul. Teď přišla na řadu ještě spodnější část Kirimova těla, Kusuo si začal hrát s jeho konečníkem. Napřed jen provokativně kroužil okolo, pak pomalu strkal prsty dovnitř a ven.

"Ahh~~ ne, to~... ahh!"

"Klídek," usměje se Kusuo, "ber to jako oplátku za "umytí"."

"Kusuo~"

"Copak?"

"Kusuo... já už... to nevydržím~" zasténá, "strč ho... do mě!"

"Fajn," usměje se, vezme svůj penis do ruky, nastaví ho k jeho konečníku a zatlačí. Oba vykřiknou slastí. Kusuo se do Kirimy dere dál, až je v něm úplně celý. Začne se mírně pohybovat.

Kirimu to zpočátku trochu pálí, ale zachvilku to už ani necítí. Chvilku jen tak přemýšlí. Přemýšlí o tom, jak se poprvé potkali, co všechno spolu zažili, jak ho zachránil od těch násilníků, jak se o něj následně postaral. Už tehdy do něj byl zamilovaný a když ho umýval, musel se opravdu hodně ovládat... Teď tu spolu leží a užívají si svoje první milování. Oba v obětí toho druhého.

"Kusuo~"

"Copak? jdu moc rychle?"

"Ne já..." vzdychne, ".. já chci... chci být upírem..."

Kusuo vyvalí oči a skoro přestane s přírazy, "jsi si jistý? vždyť upíry nesnášíš a jsi nejlepší lovec! navíc budeš muset pít krev a nikdy neumřeš nebo nezestárneš."

"Pokud to znamená, že s tebou budu moct být navždy, jsem ochotný všechno pro tebe zahodit," usměje se a pohladí ho po tváři, "navíc už stejně lovec být nechci..."

Kusuo začne opět divoce přirážet a Kirima, který to nečekal, začal sténat víc než kdy jindy. Pak uviděl jak se Kusuo sklání k jeho krku, byl na to už připravený. Zachvíli ucítil ostrou bolest a sání jeho krve, až na chvíli ztratil vědomí. Kusuo se mezitím kousl do ruky a dal mu napít trochy své krve.

Zachvíli se Kirima opravdu probral, jeho oči teď zářily víc než kdy jindy, obličej měj ještě chladnější a vážnější než normálně - jako upír byl jednoduše nádherný.

I přes divoké přírazy se usmál, "dě..kuju...ahh~"

Kusuo to nevydržel, podepřel si jeho hlavu a políbil ho. Byl to dlouhý polibek a byla z něj trochu cítit krev, ovšem tentokrát to ani jednomu z nich nevadilo.

"Ah, Kirimo, já... už budu!"

"Já... taky," vydechne. Zachvíli se v něm rozlije horká tekutina, ve stejný moment i on vyvrcholí, oba zároveň vykřiknou...

"Miluju tě," vydechne Kirima.

"Já tebe taky," usměje se Kusuo, "navždycky... ale hele, když jsi teď ten upír, lovci jsou tví nepřátelé."

"Proč by měli být? oni neví, že jsem upír, prostě jim napíšu, že podávám výpověď a oni nás nechají na pokoji... pokud teda budeme místo lidí lovit zvířata."

"Žádnej problém," usměje se.

"Ah~," povzdychne si černovlásek, "teď už jenom stačí, aby Yoshio udělal upíra z Yujiho a budeme komplet."

"To si nemyslím."

"Jakto?"

"Mno... Yuji byl upír už když jsme sem přijeli..."