Sice v to moc nedoufám, protože když někdo doufá moc, tak se to stejně nestane, ale já doufám aspoň trochu.

Naše nová chata není moc velká, ale je pěkná. Má takovou jemnou žlutou barvu a kolem ní je celkem velký pozemek. Dostatečně velký na to, aby se udělala malá zahrádka a záhonky a zároveň se dal hrát, já nevim,  třeba begmiš.

Dědinka je taky celkem velká, takže je to fajn. Možná je to nová chatová oblast, ale my si museli vybrat zrovna ten pozemek, kde je nejvíc práce. Tráva tu byla přímo obrovská.

Hned, jak jsme to všechno vybalili, uklidili a rozmístili, pustili jsme se do práce.

Mamka připravovala jídlo, zatímco já s taťkou jsme sekali tu hrůzu.

Zachvíli jsem byl tak zpocený, že mé, polodlouhé, hnědé vlasy byli úplně černé.

"Měl by sis odpočinout, Joshi." řekl mi táta.

"Ne, v poho, mě to baví navíc, aspoň není taková nuda." odpověděl jsem s úsměvem.

Zachvíli jsem ale opravdu nemohl. Bylo to najednou tak těžký a té trávy vůbec neubývalo.

"Pracujete?" zazněl neznámý hlas za námi. Překvapeně jsem se otočil.

"Slyšel jsem, že dnes tu má přijet někdo novej, tak jsem vás chtěl přivítat." zasmál se. Byl to kluk. Nevím jestli byl emař nebo co ale byl celej v černym. Černé vlasy měl upravené, jako kdyby byl emař a měl i boty cely černy. Až na oči, ty měl sitě světle modry. (mimochodem, já mám hnědé oči.)

"Ahoj." pozdravil jsem zaraženě.

"Jak jde sekání? máte to tu šíleně zarostlý." řekl a rozhlídl se.

"Jo no, když jsme to koupili, už se o to nikdo jinej nestaral a my jsme přijeli až teď."

"To je pech." řekl, "nechceš pomoct?"

"Ne, to je v poho."

"Jmenuju se Cloude a ty?" zeptal se.

"Josh." odpověděl jsem.

"Fajn Joshi. Už vím, jak se jmenuješ, bydlíme...teda máme chaty ve stejné dědině tak jsme kamarádi. Takže mi tu sekačku dej a já ti píchnu." řekl a vyrval mi sekačku z ruky.

"Počkej!já tě vůbec neznám." řekl jsem.

"Poznáme se, časem..." řekl a usmál se. Nechápu proč se oblíká do černé, když je to takovej pohodovej optimista...

Chvíli jsem se na něj díval, jak se pokouší posekat jeden kousek, co já nestihl.

"Proč mi pomáháš?" zeptal jsem se.

"Protože jsme kamarádi." usmál se.

"Aha." řekl jsem ironicky. Kolikrát už řekl že jsme kamarádi? Ne že bych jako nebyl rád...

"Dobry, už nesekej." zakřičel jsem na něj.

"Proč?" zeptal se mě, když sekačku zastavil.

"Jsi host. Nemůžeš tu jen tak sekat." řekl jsem. Než stačil něco odpovědět, ozval se další hlas: "Claude! Kde jsi?"

Claude si povzdechl, "ta mu tu vážně chyběla..."

"Tady jsi!" vykřikla, když se objevila za ním. Dívka měla blonďaté vlasy, dlouhé blonďaté vlasy.

"Ahoj Sam." pozdravil ji.

"Kdo je tohle?" zeptala se.

"To je Josh. Je tu novej. Taky je to můj novej kámoš." řekl s úsměvem a mrkl na mě.

"Aha. Jsem Sam, ahoj!" pozdravila mě vesele.

"Ahoj." řekl jsem zaraženě, "počkat...teď jsem z toho blbej, vy jste...?"

"Ona je moje holka. Seznámili jsme vloni." řekl a objal ji.

Kdo ví proč jsem měl v ten moment takový divný pocit na hrudi, ale neřešil jsem to.

"Vypadáte fakt dobře. Jak anděl a démon." zasmál jsem se.

"Co tím chceš říct?" obořila se na mě.

"Démoni a andělé spolu nikdy nemohli být. Ale pokušení je velky. Nemyslíte?" tentokrát se zasmáli i oni. I když nevím co bylo tak směšnýho.

 

Tak jsem získal nové přátele. Oba dva jsem nechápal, ale tehdy mi to bylo jedno. Bohužel to nebylo všechno...

Na téhle chatě jsme s rodiči měli být cely letní prázky. Jelikož jsme tady byli my tři jediní v našem věku, chodili jsme ven spolu. Byla to sranda. Já, jelikož jsem neměl moc kamarádů, a vůbec ne tak dobrých jako je Cloude, a vůbec žádnou kamarádku, bylo to pro mě fajn. Někdy jsem třeba chodil ven jen s Cloudem, protože Sam neměla čas, nebo naopak.

Jednou se mě a Cloudovi podařilo dostat do pěknýho průšvihu. My se taky dostanemě do kařdýho průšvihu co exisutje...Myslím si, že i když to bylo fakt strašný, bylo to i k něčemu dobrý...

Šli jsme ten den do lesa. Cloude pro mě normálně, jako vždy, přišel.

"Dávejte pozor. Někde v lese je nebezpečnej svah." řekla mamka.

"Jasně, jasně." řekli jsme a vyrazili.

"Půjdeme se k tomu svahu podívat, ne?" řekl Cloude. 

"Co? proč?"

"Je to svah. Napřed je normální pevnina a pak prudkej kopec dolů. Nic se nám nestane." řekl a usmál se.

"Fajn." jeho úsměv mi dodal trochu odvahy. Takže jsme vyrazili ke svahu. Bylo to fakt krásný místo. Všude jinde byli jehličnany ale jen kolem toho svahu byli listnáče.

Svah byl opravdu děsně příkrej a hlubokej.

Cloude k němu normálně šel a koukl se dolů.

"Pojď se taky kouknout." řekl mi. Takže jsem šel. Stoupl jsem si vedle něho a koukl dolů.

"Je to hnusnej pohled." řekl jsem.

"Ale když si to tak vezmeš, je úžasný jak se to dokázalo vytvořit uprostřed lesa." řekl a usmál se.

Trochu jsem přešlápl na místě. Cítil jsem, jak se země podemnou pohnula. Pak už jsem je padal...

"Cloude!!" zakřičel jsem.

Naposlední chvilku mě pohotově chytl za ruku.

"Sesunula...se půda?" zeptal jsem se. Přikývl. Pokoušel se semnou vstát. Pořád mě křečovitě svíral ruku a pomalu se zvedal. Když už stál, těžce oddychoval a já se posunul zase o kousek výš.

Pak pořádně zatáhl a zase jsem měl pevnou půdu pod nohama. Vyděšeně jsem seděl na zemi a hleděl do země. Potom jsem uslyšel, jak si ke mě sedá i Cloude. Potom mě objal. Pevně k sobě.

"Omlouvám se, to já jsem tě sem zatáhl." zašeptal. Nevěřícně jsem vytřeštil oči. Cítli jsem, jak se ve mě něco pohnulo, bylo to příjemný, tak staršně moc...V jeho objetí mi bylo tak příjemně...

"Nic se nestalo...byla to moje vina. Díky že si mě zachránil." zašeptal jsem zpátky. Potom mě pustil a zadíval se mi do očí.

"Co je?" zeptal jsem se ho. Nevím proč ale byl jsem s každou vteřinou víc nervóznější.

"Joshi...já..." řekl a zasekl se. Potom vstal, "to nic. Vyžeň to z hlavy. Radši půjdem jo?"

"Počkej! co si mi chtěl říct?" zeptal jsem se. Jen se zasmál a běžel odemě pryč.

"Počkej! já to tu neznám!" vykřikl jsem a utíkal za ním.

 

Další den jsem zase mířil k Cloudovi. Nevím proč, ale bylo mi s ním dobře. Se Sam se sice taky dobře kecalo ale z nějakýho důvodu jsem ji neměl moc rád. Jo, byla vtipná, hodná a pěkná ale prostě jsem ji moc nemusel. Byl jsem radší s Cloudem.

Zaklepal jsem na dveře. Otevřela jeho máma.

"Dobrý den, může Cloude ven?" zeptal jsem se.

"Ne, Cloude teď nemůže. Přijď později, ano?" řekla. Ach jo, takže nezbývá než jít k Sam.

Zaklepal jsem a ona mi otevřela.

"Můžeš ven?" zeptal jsem se. Zářivě se usmála, "jasně!"

Chvilku to trvalo, než se upravila, učesala a oblíkla ale počkal jsem. Lepší než se nudit doma. Ale upřímě, tohle jsem na ni přímo nesnášel. Když vyšla, vypadala jako by šla na rande s Cloudem. Ale mě to nic neříkalo...

Chvíli jsme se tak procházeli a povídali si o všem možném.

"Joshi, já bych ti chtěla něco říct." řekla najednou a stoupla si předemě, čím mě zastavila.

"Hm?"

"Joshi...já...já se asi rozejdu s Cloudem." řekla.

"Cože? proč?" zeptal jsem se vyděšeně. Nevím proč jsem byl doopravdy šťastný...

"Protože...protože já..." potom se na mě podívala a malinko se natáhla. Blížila se ke mě a já pořád nic nechápal. Myslel jsem, že mi chce jen něco pošeptal. Ne, ona mě políbila. Vyděšeně jsem se na ni podíval. Nevím proč ale potom jsem uhnul pohledem někam jinam...a tam jsem uviděl Clouda. To je jak na potvoru, fakt. Stál za jednou budovou a tiše nás pozoroval. Když mě spatřil, rozběhl se pryč. Zachvátil mě divný pocit. Rychle jsem od sebe odstrčil Sam a utíkal za ním.

Když jsem byl dostateně daleko od Sam, začal jsem křičet jeho jméno.

"Cloude! Cloude, kde jsi?" Rozhlížel sem se do všech stran. Pak jsem ho uviděl vběhnout do lesa.

'Ale ne, nemíří k tomu svahu, že ne?' zeptal jsem se sám sebe a rychle se rozutíkal za ním.

Mířil tam. Bál jsem se, že si bude chtít něco udělat a tak jsem ještě přidal, i když jsem už nemohl. Jenže jsem nemohl dobpustit aby se mu něco stalo. Tak jsem ho, i když ztěží předhonil a stoupl si před něj. Opřel jsem se o kolena a ztěžka vydechoval. Potom jsem se na něho podíval.

"Hele...ona...ona políbila mě, ne já ji. Nechtěl jsem ji políbit ani se mi nelíbí...a mám rád někoho úplně jinýho...!" zarazil jsem se. Mám rád někoho jinýho? Podíval narovnal jsem se a podíval se na něj.  

"Já vím, viděl jsem vás. Vím že políbila ona tebe." řekl.

"Tak proč jsi utekl?" zeptal jsem se ho.

"Proč jsi utíkal za mnou?"

Chvíli jsemě se na sebe dívali. Oba dva stejný, smutný pohled. Potom jsme oba udělali malinkej krůček dopředu. Pomalu se k sobě přibližovali. Trochu jsme zaklonili hlavu a zase pomalý přibližování. Potom už netrvalo dlouho a my se políbili. Napřed to byl jen lehký polibek. Cloude do toho pak přidal ještě jazyk. Malinko jsem otevřel oči a podíval se na jeho tvář. Polibek se prohluboval ještě víc. Pak už jsme oba neměli kontrolu. Povalil jsem ho na zem a on se podvolil. Klečel jsem nad ním a líbal ho čím dál víc. Mé ruce mu zajely pod tričko. Trochu vydechl. Ihned jsem to ucítil. Potom se naše rty pustily a Cloude mi vyslíkl tričko. Já potom to jeho taky. Začal jsem ho líbat na krku a zároveň kroužit prsty kolem obou bradavek. Cloude mi začal krásně vzdychat. Mé ruce potom vystřídaly rty. Jednu ruku jsem si dal na zěm a tou druhou jsem začal zkoumat jeho rozkrok. Podivil jsem se, že už je vzrušený a to vzrušilo i mě. Pořád jsem mu dráždil bradavky a přitom mu pomalu rozepínal rifle. Ty jsem z něho nějak stáhl, už nevím jak a potom poslední část oblečení...musel jsem se chvilku odtrhnout od mého dráždění. Byl tak...velkej...opravdu jsem začínal mít chuť...Ucítil jsem na svích teplácích jeho ruce. Podíval jsem se na něj. Červenal se, třepaly se mu ruce.

"Jestli chceš, udělám to sám..."

"Ne, já to udělám."

"Třepou se ti ruce."

"Divíš se?"

"Ne." zasmál jsem se.

Zachvíli jsme byli oba nazí. Nevím, jak dlouho už jsme tady byli ale mě to připadalo jak pár minut. Své city jsem v sobě držel dlouho a teď, v obrovském množství pomalu vyoplouvaly na povrch.

Sklonil jsem hlavu k jeho vzrušenému údu. Chytl ho rukou a trochu zatáhl potom jsem začal lízat odhalený žalud. Cloude začal vzdychat a stiskl mou ruku, kterou jsem se opíral o zem. Potom jsem pustil druhou ruku a jeho úd si ponořil do úst celý. Tou druhou, puštěnou rukou jsem mu začal dráždit konečník.

"Jo...shi..." vydechl. Ten jeho hlas...to bylo jak rajská hudba. Poslouchat někoho, kdo takhle říká vaše jméno...

Zachvíli vyvrcholil. Nechal jsem ho udělat se do mé pusy...a já všechno poslušně spolkl. Potom už jsem nemohl čekat. Já ani on. Pomalu jsem do něj vnikal. Viděl jsem, jak Cloudovi pomalu vystupují na povrch slzy. Jak křičí, křičí moje jméno... Když jsem v něm byl úplně, začal jsem pomalu kmitat a nepravidelně se nadechovat. Musel jsem nasát vždycky hodně vzduchu a pomalu a zase rychle všechno vypustit, abych se ubránil svým nářekům. Cloudovi se taky dařilo nevzdychat a taky se na mě nedíval. Ale to bylo špatně.

"Cloude...klidně křič." řekl jsem.

"Zapoměň!" vydechl a zase se to znažil rozdýchat.

"Neudělám se, když nebudeš křičet a nebudeš se na mě dívat..." řekl jsem ztěžka.

"Zapoměň! je to trapný..." řekl mi a pak se skousl do rtu, aby tu slast v sobě potlačil.

"Tak...udělám něco ještě trapnějšího..." řekl jsem a políbil ho. Chytl jsem jeho úd do ruky a z jeho úst přešel k uchu, zároveň jsem začal přirážet víc.

Teď už se tomu nebránil. Vzdechy nahradili steny. Taky už jsem se nebránil. Chytl jsem ho za trup a ztěžka si ho přitáhl k sobě. Objal jsem ho a oba jsme tak rytmicky dopadali na spadlé listí. Šeptal mi, společně se všemi těmi steny, do ucha mé jméno...bylo to tak...úžasný!

"Joshi...já už!" vykřikl a v tu ránu přímo vykřikl. Já taky. Oba jsme se udělali zaráz. Já ho k sobě ještě víc přitiskl. Když to odeznělo, políbil jsem ho a opatrně ho položiil na zem, do listí. Potom jsem z něho vyklouzl a lehl si na něj.

"Ještě že je léto." zasmál se.

"Jo." potvrdil jsem. Usmál jsem se na něj.

"Chce se mi spát." zasmál jsem se.

"Mě taky." zasmál se, "víš že jsem se do tebe zamiloval úplně od začátku?" zeptal se mě.

"Jak to, že si teda byl se Sam?" zeptal jsem se.

"Co si myslíš? myslíš že by bylo dobrý k tobě přijít a říct ti: ahoj, já tě asi miluju?" zasmál se.

"No, to asi ne." zasmál jsem se.

"Ach jo...miluju tě" zašeptal.

"Já tebe taky." řekl jsem a vstal jsem. Znovu jsem si prohlídl jeho dokonalý tělo, a pak jsem se začal soukat do svýho oblečení. Cloude se taky zvedl a oblíkal se. Potom jsme, s rukou v ruce, došli k jeho chatě.

"Budeš u svahu dneska v deset?" zeptal jsem se.

"To si piš." zasmál se. Věnoval mi ještě krátký polibek na tvář a zmizel ve své chatě. Já, s rukama v kapsách, mířil k sobě a přemýšlel jsem o nás dvou...

Možná je to emař, možná se chová jak magor a má blbý nápady...ale já ho prostě miluju, s tím se nedá nic dělat...